V manželství vládne samota, opět podobně jako je tomu v klášterech.
Jedním z problémů naší kultury, spojená s ideálem romantické lásky, je
častá představa, že když se někdo dobře vdá či ožení, už nikdy nebude
muset být sám. Pak se dostaví nevyhnutelné tření, člověk si najednou připadá od
svého protějšku izolován a často si klade otázku, jestli celé jeho
manželství není omyl. Ve skutečnosti se ale tření a následný pocit
samoty dá obvykle čekat.
Mnohé lidi překvapuje skutečnost, že největším problémem, na který
psychoterapeuti při řešení manželských problémů narážejí, není přílišné
odloučení, ale přílišná semknutost. "Jste příliš ženatý (nebo
vdaná)."
MANŽELSTVÍ JE ORGANIZACE TVOŘENÁ DVĚMA LIDMI, KTEŘÍ SE ZAVÁZALI K TOMU, ŽE TUTO ORGANIZACI BUDOU POKUD MOŽNO UDRŽOVAT V CHODU.
Manželství považuji také za povolání. Ale povolání k čemu? Téměř žádný mladý pár a většina párů zralejších nemá při svatbě ani ponětí, co to vlastně dělají.