Romantická láska, to je iluze. Když jsme zamilovaní, je tu vztah typu
"já - já" a spíše než vztah mezi skutečnými lidmi je to vztah mezi
představami. Ve skutečnosti se dvě lidské bytosti nemohou nikdy plně
uspokojit, nikdy nemohou vzájemně beze zbytku vyhovět svým potřebám.
Co si tedy počít v manželství s neuspokojenými potřebami? Máme je
potlačovat? Někdy určitě, ale ne vždycky. Zdravé manželství se mimo
jiné vyznačuje tím, že si oba partneři postupem času vyvinou složitý a
změnám otevřený systém, díky němuž některé své potřeby dokáží plnit
společně a některé každý sám. Pospolitost a samostatnost jsou v takovém
vztahu v rovnováze. Udržování této rovnováhy vypadá tak trochu jako
chůze po laně. Neexistují zde žádné recepty, protože ideální rovnováha
se liší s každým manželstvím a s každým obdobím jeho existence.
Určité stupně a typy necivilizovanosti v manželství ale "chůzi po
laně" naprosto znemožňují. Některá manželství jsou svou krajní mírou
pospolitosti nebo samostatnosti doslova vražedná a pokud se z nich
člověk z jakéhokoliv důvodu nevyvlékne, může z toho i zemřít.